Moje cesta ke sportu začala v roce 2002, kdy jsem několikaletém odmítání pozvánek od sdružení Kontakt BB Praha se rozhoduji, a vyrážím na týdenní plavecký kurs do Strakonic. Toto sdružení zde každoročně pořádá plavecké kursy jak pro úplné začátečníky, tak i plavce repre. Tento pobyt dokonale pozměnil můj život, nejenže mi pomohl k větší soběstačnosti a rozvinul můj pocit nezávislosti, ale ukázal mi, že existuje i volný pohyb, který pomůže tělu, které sedí celý den na zadku, a tak si může odpočinout a relaxovat. Po několika letech, kdy jsem se soustředil pouze na plavání, v něm jsem se posunul až k 1.místu na 100 M prsa ve své kategorii v roce 2007, se přidala i cyklistika.

K ježdění na handbiku kole mě přivedl můj kamarád Zbyněk Švehla v roce 2004 na plaveckém kursu ve Strakonicích, kde se svým kolem trénoval. Když jsem se poprvé posadil na kolo a poprvé jsem se projel, byl jsem naprosto nadšený. Možnost zlepšit si kondici - ta neuvěřitelná volnost pohybu. Toto nadšení mě přivedlo na cestu závodní kariéry, kdy jsem se nadchl pro to něco dokázat a začal jsem závodit na kole. Handbike je speciální sportovní nářadí, které kompenzuje fyzické postižení jedince a umožňuje mu zařadit se mezi zdravou cyklistickou veřejnost. Odbourává psychické stresy a navozuje příjemné pocity z dynamického pohybu.

K triatlonu jsem se odhodlal v roce 2007, kdy to byl pro mě jen další logický krok, jelikož jsem plaval a jezdil na kole a tak již zbýval jen poslední „ krůček“ běh. Prvotním impulzem k triatlonu byl opět Zbyněk Švehla, který tento sport dělal ještě před tím, než se dostal na káru a dál v něm pokračuje. Triatlon se skládá z plavání, jízdy na kole a běhu, my vozíčkáři používáme místo běhu speciální vozík – formulku. To vše se jede bez přestávky a závod v dlouhém triatlonu trvá i několik hodin, kdy si člověk sáhne až na dno svých fyzických i psychických sil a to je na tom to úžasné. Líbí se mi také, že mohu závodit se zdravími sportovci a to dokonce být i lepší něž někteří z nich.