Píši ti dopis je plný dotyků
pár letmých slůvek a spousty polibků.
Horké slzy kapou mi do řádků
jsou plné bolesti,
když nevracíš mou lásku.
Píšu ti dopis je pln mých citů,
ten dopis jsem já jen,
je to mé vyznání, návrat či loučení
až si ho přečteš,
tak dej mi znamení.

 

 

Jsi žena, jsi chiméra
múza i domina
jsi žena, krásná, však bez jména.
Ženo, chtěj býti mnou poznána
žena co tolik je hýčkaná
však v nitru je neznáma.
Žena krásná i tajemná
žena co do mě hluboko pronikla.
Ženo dík za to poznání
ženo to je mé vyznání.

 

 

Hladím tě po tváři, hladím tě po šíji
hladím tě po ruce, víc ke mne tiskne se
Hladím tě přes záda,
ty prohneš se jak kočka, co tolik to ráda.
Hladím tvá ňadra, ty tajíš svůj dech
kam až se dostala.
Hladím tvá stehna, to napětí naznačí
kam dál by snad mohla
Hladím tě celou v náruči, objetí
mé dotyky s něhou a vášní
na tebe útočí
Ty poddáš se, dáváš
já beru a padám,
tam kde řádky již nestačí.

 

 

 

Dotyky napětí
polibky splynutí
něha a nenávist
láskou mučeni
bez ní noci jsou k probdění
smutek a zklamání
naděje doufání
myšlenka souznění
ty a já víc není.

 

 

Milovat je žít
milovat je snít
milovat je prožívat
milovat je při sobě stát
milovat je dát
milovat je brát
milovat je opora
milovat je závazek
milovat je náhoda
milovat jsme já a ty
milovat je na chvilku, ale také navěky.

 

 

Nacházím tvé vlasy
s nimi hmouřím oči
voní, zas vzpomínky se mísí
rozum srdce krotí, chápe,
však touží dál, dál slzy svoje roní
pro tu chvilku co srdce citem plní
pro ni, je poslední díl do pucle
je růže v zemi vyprahlé
je, ne však moje paní
rozum chápe, ale srdce žalem pláče.

 

 

Když hoří svíčka
stín halí tvá líčka
já líbám ta místa
voda tě objímá
pěna zas hladívá
když v županu ukryta
na postel uléhá
jemná a napnuta
k sobě mne přijímá.

--

Tvou vůni mi přinesl
vánek letní
s ním cítím i polibek
rtů vlhkých.
Znovu se dotýkám
všech záhybů těla
jemně tě hladím
tys tolik rozechvělá.

--

Až bude noc, co čekáš na ni,
až spočineš pohled na ni,
až odložíš svůj stud,
až tváře zalijí se rumělkami
snad potom nebudem již opuštěni.
Až budeš tlukot srdce vnímat,
až budeš v myšlenkách splývat,
až nás ano v jedno spojí,
snad potom nebudem již opuštěni.

--

Máš kopretinu ve vlasech
co letní vánek ti přines
když k té kopretině přičichneš
chci být tou vůní co vdechneš.
Máš kapky rosy na svých rtech
já závidím jim
když jazykem je olízneš.
Chci být z jara travou vyrostlou
když na ni vstoupíš nohou svou.
Chci být vlhký jarní déšť
když nahá do něj vyběhneš.

--

Hladím tvou kůži,
s hedvábným pocitem předané něhy
odplouvám časem.
Snad vzdát hold všem mužům,
co s posvátnou úctou
vyslovovali tvé jméno,
má blízká, hýčkaná
s něhou přijímající mé pohlazení.

--

Chci cítit vlasy vonící,
chci líbat ňadra pnoucí,
chci hladit kůži jemnoucí,
chci vidět oči jiskřící,
chci slyšet srdce bušící,
chci vnímat touhu žhnoucí,
chci tvé tělo k sobě pnoucí.

--

Chtěl bych poznávat tvé tělo,
celé od shora až dolů
pomalu, mám na to celý život
a až ho poznám, začnu znovu.

--

Já půjdu cestou, cestou dlouhou,
tam do lesa tmavého,
když z jara začne kvést,
tam ztichnu jako hudba spící
a budu poslouchat ho,
on ke mně mluví, tam na mýtině,
neznám nic krásnějšího.

--

Jen tráva, strom a hvězdy na nebi,
jen oni slyšeli
když sem říkal, že ji miluji.
Ta noc byla nejkrásnější v mém životě,
když řekla, že i ona mě.
Pak jsme tam jen stáli
a dlouze jsme se líbali.
A tráva, strom i ty hvězdy
se na nás tiše dívali.

--

Jsem noc, když usíná,
čistá a nevinná,
jsem tvá peřina,
mačká mě, objímá.
Jsem ručník v koupelně,
svou vůni hluboko vtiskni mně,
jsem ruka, co hladívá,
silná, jemná,
první ruka co dobývá.
Jsem, kdo s tebou usíná,
ten, kdo bere si tě, přijímá,
ten, pro koho jsi jediná.

--

Jsem strom,
co v dáli stojí sám.
Jsem list,
co vítr někam odfoukal.
Jsem země
co již život nedává.
Jsem větev
uschlá, zlomená,
ale jsem i člověk,
co svůj život nevzdává.

--

Jsem z teploučké hlíny - ty sochařem,
já pod tvýma rukama oživla jsem,
tys mě hnětl, já poddala se,
dík tobě, krásnou ženou stala se.

--

Jsi krásná jako růže rudá,
co rozkvetla v létě.
Jsi svobodná jak vánek letní,
co po ránu ovane tě
a já tě chci utrhnout
a vzít tě sebou domu.
Budu o tě pečovat,
ve váze tě zalévat,
a doufám, že mě trnem svým,
doufám, že mě nepíchneš,
a že mi to dovolíš
a již nikdy nezvadneš.

--

Jsi květ uprostřed plevele,
jsi labuť v zemi tajemné,
jsi vánek v poušti vyprahlé,
jsi květy světa rozkvetlé,
jsi život na vzdálené planetě,
jsi klíč co moje srdce odemkne.

--

Jsi loď v zatopené krajině,
jsi vločka, co při doteku roztaje,
jsi ráj na spálené planetě,
jsi laň na louce rozkvetlé,
jsi nejkrásnější zátoka,
kam má loď vždy směřuje.

--

Jsi mé zakázané ovoce,
jsi vlahý vánek po bouřce,
jsi stéblo, kterého tonoucí chytí se,
jsi červánek, když sluce ztrácí se,
jsi pocit, co mezi rozum a srdce mísí se,
jsi váza pro nejkrásnější kytice.

--

Jsi moje popelka, na tváři rumělka.
Jsi noční obloha, i řeka vzbouřená.
Jsi západ červánků, jsi vůně heřmánku.
Jsi jemná i divoká, čistá i nevinná
i tolik zkažená, tys moje popelka.
Jsi přístav života, děkuji, moje jediná.

--

Jsi růže krásná, jediná,
když déšť tě večer zalévá.
Po koupeli do županu schoulená,
poupěti se podobá.
Když ráno do klubíčka stulená,
dál svoje květy otvírá.
Když slunce kůži zahřívá,
ladná chůze nádherná.
Když vánek s tebou zacloumá,
když večer nahá uléhá,
vše jak krajina utichá.

--

Jsi vrah mých citů.
Jsi mou vráskou.
Jsi mým peklem.
Jsi mou láskou.

--

Jsi mou láskou.
Jsi mou múzou.
Jsi mou touhou.
I noční můrou.

--

Jsme spojeni v jedno tělo,
naše mysl, naše duše,
spolu splývají jak voda,
už tě nerozeznám,
snad je to dobře, snad chyba,
v tom se již nevyznám.

--

Když hoří ta svíčka,
stín halí tvá líčka,
já líbám ta místa,
když voda tě objímá,
pěna zas hladívá,
když v županu ukryta,
na postel uléhá,
jemná a napnuta,
k sobě mě přijímá.

--

Když tělo odkrývá,
chci být zákoutí, co zbývá.
Když horkostí se zahřívá,
chci být ruka, co tě dobývá.
Když svoje místa odkrývá,
chci být částí, co zapadá.
Když rozkoš mysl ovládá
co zbývá ….

--

Když slunce zapadá,
když tma nás oba objímá,
když se tlukot srdce ozývá,
když po dotyku rozjihne,
když v objetí mu podlehne,
již ví, co láska je.

--

Když svíčka zhasíná,
když dnem již je mazlivá,
když kůže se napíná,
když noci je oddána,
a oči zavírá
krásná je, zrzavá.

--

Láska není jen sex a přesto, že jiný jsem,
zůstávám stále člověkem.
Do svého nitra vcházím bez klepání,
a ač se mi zhroutil svět
že člověk byl stvořen k milování
mě však byl tento dar odepřen.

--

Ležíš na posteli vedle mě,
pohladím tě po vlasech
a mysl pod dotyky podlehne.
Předeš jak nejkrásnější kočička,
jemná pleť přitom tolik napnuta,
srdce bijí stále prudčeji,
když těla v jedno splynuly.

--

Máš ústa od vína,
zdáš se přitom tak nevinná.
Vůni mládí ve vlasech,
dotyk ti zrychlí dech,
když touze těl podléhá,
té noci první, jediná.
Pak vcházíš mi do rána,
stále tou nocí ospalá,
se mě naše každá vteřina
do mých veršů prolíná
a tebe v srdci zadírá.

--

Dát polibek toužení,
dát jemné pohlazení,
dát toužebné chvění,
dát srdci bušení,
dát noci k probdění,
dát tělo k mazlení,
dát bolesti trápení,
dát lásku k zbláznění.

--

Opět hladit tebe po vlasech,
mít tě zpátky ve svých snech,
líbat na těch vlhkých rtech,
slyšet každý vzdech,
líbat nejintimnější části těla,
slyšet prudce bušit srdce,
když si tak rozechvělá.

--

Osamělá duše bloudí temnou ulicí,
uslzené oči, modré oči jiskřící,
život je tak krátký,
ta dívka smutná mlčící.
Jeden muž, krásné oči jiskřící,
jen pro něj to srdce dívky bušící.

--

První pohled,
prvně zkamení,
první tíseň,
první toužení,
první dotyk,
první mrazení,
první vášeň,
první splynutí,
první a navždy poslední.

--

Smutek a zármutek,
rám bez fotek.
černý stín bez slunce,
již žádné ovace,
jen a jen samota,
na konci nic tě nečeká.
V koutě sedíš tam,
životem potrestán,
samotou obehnán,
žít život v samotě,
nic víc nečeká tě.

--

Tak blízko se chvěly lístky jabloně,
tak blízko tys lehla vedle mě,
tak blízko jsou květy na stromech,
tak blízko je slyšet tvůj dech,
tak blízko leželi jsme vedle sebe,
tak blízko vím proč mé srdce tak bije,
tak blízko voní louka ranní,
tak blízko mi byli při polibku na ní,
tak blízko byl ten krásný okamžik,
tak blízko bylo sladké chvění,
při našem milování.

--

Tak lehká jak vánek,
že o ni máš strach,
doufáš, že je to ta žena,
že bys na ni sáh.
Dotek jemný jak křídla ptačí,
již dávno po ní zatoužil,
však ten vánek dál si letí,
ji nikdo nikdy nespatřil.

--

Tvé modré oči prvně plakaly,
slzy jak kapky deště po tvářích ti stékaly.
Ty modré oči zase jeho hledaly,
hledali je všude, marně - proto tolik plakaly.

--

Tvé oči jsou jak modrá jezera,
vlasy jak pavoučí sítě,
když je rosa přikryla.
Tvé boky a ty ramena,
krása vším, co to slovo znamená.
Jsi perla mezi kámen vsazená,
jsi jedním slovem nádherná.

--

Tvé pomněnkové oči, co se smějí,
smějí se jen na mě,
tam v sadě pod jabloní.
Z tvých modrých úsměvů,
upadám v snění,
jsou jako jarní pohlazení.
Tvých rtíků něžné políbení,
uvrhne mě v zapomnění
tam v sadě pod jabloní.

--

Tvoje jemné pohlazení,
nekonečně dlouhé snění.
Dnešní krásné probuzení,
sladké ranní políbení.
Včera něžné milování,
krásné květy k probuzení.

--

V takovou krásnou noc,
kdy měsíc je v úplňku,
a něžný vánek sladce líbal stromy
a oni nevzdechly, v takovou noc
bych chtěl naše těla v jedno spojit.

--

Vodní hladina tvé tělo omyla,
jak ruka milého celé ho hladila.
Na slunci ležela, kůži svou sušila,
paprsek slunce, jemnost ji dodala.
Nahá spávala jen vánkem hýčkaná,
tak krásná, navždy zůstává.

--

Za tvou lásku, za tvou něhu
daruji ti duši, plná citu je.
Je křehká jak vločka sněhu,
dej pozor, ať neroztaje.

--

Zas duši odkrytou, smutnou, rozbitou,
na světě jen a jen jedinou, samotnou.
Zas v koutě schoulenou,
tváře slzami zvlhčenou
samotnou, jedinou.
Zas rány bolí, jak když solí
ty rány, ty se nezahojí,
i tak končí milování.

--

Zas je tu touha,
zas s tebou se rouhat,
zas o tobě snít,
zas tebe chci mít,
zas tě naplno vnímat,
zas rozkoší sténat,
zas tím vším ospalá,
jen ty a já.

--

Zastaví se čas po večerní koupeli,
když padající župan mu nahé tělo odhalí,
když na saténové posteli se v lásce k sobě přitulí,
když milující těla jsou v jedno spojeni.

--

Znám tvou vůni parfému,
víc, když tě obejmu.
Znám i tvoje ramena,
i ňadra, pod nimi jsou schoulená.
Znám i tvoje myšlenky,
večer, u sklenky.
Znám chuť tvojich rtů,
znovu se z nich napiju.
Znám i každý tvůj vzdech,
když mě do lůna přijmeš.
Znám každou část ti na těle,
znám tebe, jsem kdo tě miluje.